Po velkém úsilí činovníků našeho klubu se sen stal skutečností. Od 1.6. 2018 se náš klub může pyšnit statutem SPORTOVNÍ STŘEDISKO MLÁDEŽE OFS. 

SpSM Neratovice

DANUBE CHALLENGE CUP 2018 – Vídeň (Rakousko)


V pátek 18. 5. naše žákovské týmy vyrazily na šestý ročník mezinárodního turnaje Danube Challenge Cup, který se konal ve vídeňském Gerasdorfu. Odjezd byl naplánovaný v brzkých ranních hodinách, protože nás odpoledne čekala návštěva zábavního parku v rakouském hlavním městě. Do Prátru jsme dorazili dle plánu, krátce po poledni. Kluci, Jolča i trenéři zde zažili spoustu zábavy a všichni jsme si to moc užili. Večer jsme se ubytovali, dali si společnou večeři na stadionu, kde mělo druhý den vypuknout to, kvůli čemu jsme na turnaj jeli. Na konci dne jsme se uložili ke spánku s očekáváním, co přinese další den - první souboje a konfrontace se zahraničními kluby. Sobota pro nás začala snídaní, po které jsme se odebrali na slavnostní zahájení, toho se zúčastnila všechna mužstva turnaje. Po tomto ceremoniálu, při kterém zazněla i naše krásná hymna, už naše U12tka šla, jako první reprezentant našeho oddílu, do boje, který zvládla a hned zvítězila. Pak už nám den utekl strašně rychle, protože bylo stále na co se dívat. Turnaj měl skvělý spád a zápasy začínaly s naprostou přesností, takže když některá kategorie nehrála, tak mohla alespoň fandit svým kamarádům z jiného ročníku. Takto probíhal i den následující, kde se dohrávaly poslední zápasy skupiny a začala utkání o konečné umístění. Myslím, že naši hráči předvedli velice dobré výkony, a to také dokázali svými umístěními. Danube Challenge Cupu ve Vídni se zúčastnilo 104 mužstev ze 7 zemí Evropy. My jsme nastoupili v pěti, ze sedmi možných kategorií. Po skončení zápasového programu, jsme vyrazili směr Neratovice, kam jsme šťastně dorazili ve večerních hodinách.

Hráčům a trenérům patří poděkování za vzornou sportovní reprezentaci našeho oddílu. Zde je ještě hodnocení trenérů, od všech kategorií, které se zájezdu zúčastnili:

Tomáš Mašanský, U12-1 (5.místo):
Ve dnech 18.5. až 20.5. jsme se zúčastnili zahraničního turnaje, do turnaje jsme postavily dva týmy kategorie U12.První tým byl sestaven z hráčů U12 a druhý náš tým byl složen z hráčů kombinace U12 + hráči z U11, kteří si výkony o tuhle událost řekli. Na turnaji nám primárně šlo o to, si zahrát dobrý fotbal, nasbírat nové zkušenosti a také poznat jak to jinde v Evropě chodí a v čem je třeba zapracovat.
Turnaj hodnotíme celkově pozitivně, v zápasech naše mužstva hrála s nasazením, bojovně a snažili jsme se hrát vše fotbalově. Oba týmy ve svých základních skupinách obsadili shodně 2. místo a tak je v nedělním programu čekali zápasy o konečné 4.- 6.místo. Nakonec až vzájemný souboj v derby rozhodl o konečném 5. místě pro náš první tým a o 6. místě pro náš druhý tým (hráči U12+U11).

Radim Novotný, U12-2 (6.místo):
Turnaj celkově hodnotím kladně. Prvotně šlo o to, aby si mužstvo zahrálo a přišla k novém zkušenostem, jak to jinde v Evropě chodí a v čem třeba zapracovat. Sice se nám naskytli pouze 3 možnosti k měření sil se zahraničním týmem, ale i to muselo být pro mužstvo zážitek. Zápasy, které se nám velice nepovedli byli s Rakouským Hagenbrunn a Polským Orzel Palowice, kde jsem to nezvládli hlavou, hlavně tedy s Palowicemi. S Hagenbrunnem, to bylo i o kvalitách, které byli ve prospěch rakušanů. Ve zbylých zápasech, ale mužstvo hrálo sympaticky, bojovalo a snažilo se hrát všechno fotbalově aniž by nakopávali balony do neznáma. Ano, nastali i situace, kdy lítal míč sem a tam, ale jakmile jsme si to ujasnili, tak už jsme příhrávky posílali cíleně. Všechno to bylo o týmů a přestože to byla směs třech kategorií, tak se dokázali za krátkou dobu semknout a bojovat jeden za druhého. Kdybych měl ale vypíchnout z mužstva, kdo hodně svými výkony vyčníval, tak to bylo trio Pešta-Lang-Lelek. Pešta po všechny zápasy neunávně vypomáhal mužstvu, jak vepředu, tak vzadu a pokud takhle bude pokračovat, dočká se více šancí. Lang, již prokazoval svojí kvalitu u roč. 07, ale zde proti o rok starším hráčům podal stejné výkony a nechal strach stranou, což svědčí také to, že u většiny branek byl v samém základu akce. Poslední Lelek, který byl vůbec nejmladším účastníkem naší výpravy se s turnajem vypořádal také velice důstojně, ač všechen ten pozitivní dojem kazí jeho strach z Polského velikána, kterýho naprosto psychicky odrovnal. Ostatní nebyli o moc pozadu, Miškovský, Polák, Krůtová ti patřili k stálicím týmů a když také zamakají na svých nedostatcích, tak se o šanci nemusí bát. O něco větší práci bude mít Jirmus, který potřebuje zlepšit pohyb hlavně po ztrátě míče, jelikož má v hlavě pojistku, která ho brzdí v tom udělat pohyb navíc. Ohledně hráčů z U11 mám dobré dojmy, měli to těžké, prali se, snažili se. O dvouch jsem mluvil a nyní přejdu k Novotnému, s výškovým handicapem to měl proti starším borcům těžké, ale zvládal to, dokázal míče podržet, udělat si kličku, vytvořit si prostor, jen musí přitvrdit do příhrávek. Z Hrubého jsem měl chvilkami dojem, že je bez štávy, sice dal dvě branky, ale rozhodně má navíc, než co v zápasech ukazoval, také strach kolikrát zapůsobil, čekal jsem, že se Marťas předvede více. Poslední Horváth, ten toho jak je zvykem hodně pochytal, rozehrávky kolikrát vázli, což je spíše způsobeno nesběhnutím spoluhráčů, velké plus bylo, že se nebál sbírat dlouhé míče za obranu, což pomáhalo našemu mužstvu. Takže sečteno podtrženo, každý se ukázal ve svém světle a buď si řekl o šanci nebo musí hodně zamakat, aby ta šance přišla. Jinak než poctivou prací v tréninkách a zápasech to nepůjde. Stále máme všichni co dohánět, tak hurá do práce.

Michal Voljanskij, Ivan Wurm, U13 (9.místo):
Do našeho prvního zápasu na turnaji jsme nastoupili s obavami, co nás čeká. Všichni hráči v poli byli jako na trní… Vlítnou na nás? Nebo co se bude dít? První myšlenka byla správně, rakouský tým na nás vlétl a my jsme nevěděli, co máme dělat, jestli hrát kombinačně nebo jenom nakopávat dlouhé míče. Nakonec jsme se celý zápas jen bránili, za půlící čáru se dostávali jen občas a na krátkou dobu. Zápas jsme prohráli 0:3. Druhý zápas s Poláky se vyvíjel slibně, po skvěle zahraném signálu na zadní tyč uklízel Volfíno 1:0. Jenže polský tým přidal na důrazu a na rychlosti a my přestali stíhat. Dokonce byla proti nám vymyšlená penalta, ale všichni svatí stáli při nás, přestřelili… Zápas jsme prohráli 1:4, Poláci později vyhráli naši skupinu. Pak jsme, my trenéři, přestavěli sestavu a ustoupili jsme od konstruktivní rozehrávky od brankáře, celé dva zápasy jsme se prali s pravidly a metrem sudích, zjistili jsme, že na tomto turnaji s hezkým fotbalem neobstojíme, tak jsme se přizpůsobili všem na turnaji, hráli jsme jen dlouhé míče. Přišel zlomový zápas s německým týmem, ve kterém jsme chtěli uspět, věděli jsme, že jsou na stejné úrovni jako my. Přesto jsme prohrávali 0:2, Pak jsme „vstali z mrtvých“ a najednou jsme byli všude, byli jsme při chuti a hladoví po gólech, častokrát jsme chodili i sami na brankáře, bylo to skvělé utkání, jasně jsme byli lepší. Přesto zápas skončil 3:3. Kluci po utkání brečeli, ale takový je fotbal. Bylo na nich vidět, že chtějí bojovat. Další zápas ve skupině, s českým týmem, jsme se prali kdo z koho, byl to fotbal nahoru a dolů, tady musím uznat, že soupeř byl celkově lepší. Z naší nedůslednosti dali z jediné šance branku a vyhráli 0:1. Poslední zápas s domácím týmem vypadal slušně i přes tlak domácích trenérů na rozhodčí, skoro jsme dali branku, ale míč nepřekročil brankovou čáru, škoda. Z tohoto zápasu jsme odcházeli smírně 0:0. Zápas o umístění jsme přejížděli do jiného areálu s lepší trávou a na naší hře to bylo jasně znát. Začali jsme opět hrát konstruktivně a najednou to šlo. Hráli jsme s českým týmem a z očí kluků jsme viděli, že za každou cenu chtějí vyhrát. Od první minuty jsme nepůjčili soupeři míč, chvíli nám trvalo, než jsme našli recept na obranný blok soupeře, pak jsme ho našli jménem Volfíno, který 3x zavěsil a v závěru ještě navýšil Naskos, jen malá skvrnka v utkání byla ta, že nám dali branku, vlastně jsme si jí dali sami, kdy náš brankář nepochopitelně dal míč na našeho stopera, který byl pod dvojitým tlakem soupeře. Zápas skončil zcela zaslouženě 4:1. Řekli bychom, že Rakousko, Německo a Polsko je daleko před námi s výchovou mladých hráčů, my Češi jsme se neztratili, všichni jsme hráli stejně. Kluci se konfrontovali se střední Evropou a doufáme, že uznají, že soupeři byli lepší a budou se více snažit na trénincích. Speciální díky všem rodičům, kdo se na nás přijel podívat a podporoval nás.

Jiří Brunclík U15-1,2 (5. místo a 15. místo):
Do turnaje jsme přihlásili dvě mužstva. Jako první vstoupil do turnaje tým 2, který tvořili hráči týmu U14 doplnění o hráče z U15. Bohužel v prvním utkání tento tým schytal porážku 4:1, ve druhém utkání proti domácímu týmu jsme smolně prohráli 1:0, ve třetím utkání kluci zabrali a proti německému týmu si připsali první vítězství v turnaji. V posledním utkání ve skupině jsme mohli díky ostatním výsledkům pomýšlet v případě výhry na druhé místo ve skupině. I díky zahození několika tutovek jsme utkání prohráli 1:0 a díky tomu jsme ve skupině obsadili až čtvrté místo. Tým 2 se tedy dostal do skupiny hrající o konečné 13-16 místo. Kluci v prvním utkání vyhráli na penalty, bohužel ve druhém opět smolně prohráli a obsadili tak konečné 15. místo
Tým 1 složený ze základu U15 a kompletního útoku z U14 odehrál ve své skupině vydařenější utkání. Bohužel první dvě utkání po našem velkém tlaku skončila shodně 0:0, to co kluci nedali, bylo až trestuhodné. Ve třetím utkání jsme si připsali první výhru 1:0 a skupinu uzavřeli druhou výhrou tentokrát 3:1. Tým 1 skončil ve skupině na druhém místě a čekal ho boj o konečné 5-8 místo. V prvním utkání v další skupině jsme opět po našem tlaku a zahozených šancích vyhráli až na penalty. V utkání o konečné 5.místo jsme soupeře porazili jednoznačně 3:0.
celkové hodnocení :
Tým 1 – tento tým i když měl ve svém středu 7 kluků z U14 patřil na turnaji možná k tomu nejlepšímu. Je velká škoda, že se nám nepodařilo proměnit aspoň nějaké šance, protože herně jsme každého soupeře přehráli.
Tým 2 – byl opět mix hráčů 2003 a 2004, někteří kluci nastoupili na jiných postech a musím říct, že někteří velmi mile překvapili.