Neratovice bojují proti rasismu ve fotbale

Fotbal je nejrozšířenější sport na světě. Fotbal je vášeň, kterou sdílejí milióny lidí na celém světě, bez rozdílu věku, náboženství či etnického původu. Z fotbalu se stal skutečný fenomén spojující lidi nejrůznějších kultur! A snad právě proto, jsou jeho velkým problémem nejrůznější projevy rasismu přímo na stadionech. Je lhostejné, jedná li se o rasistické skandování, vyvěšování transparentů s rasistickými či neonacistickými texty a symboly, vždy se totiž jedná o poškozování lidských práv hráčů různé barvy pleti, národnosti či vyznání a v konečném výsledku o poškozování samotného fotbalu !

Klub Fotbal Neratovice-Byškovice se řídí programem boje proti projevům rasismu sestaveným organizací FARE (Footbal Against Racism in Europe) a 10-ti bodovým plánem UEFA o rasismu, který je shrnut v následujících bodech:

1.) Na svých webových stránkách, denním tisku i v materiálech k domácím mistrovským utkáním vydá prohlášení o nulové toleranci k rasistickým projevům na stadionu, včetně konkrétních postihů.

2.) Veřejně, prostřednictvím médií, odsoudí rasistické projevy, ke kterým na stadion dojde.

3.) Neprodá permanentní vstupenku osobám, které se v minulosti takového jednání prokazatelně dopouštěly.

4.) Udělá opatření na zamezení prodeje rasistické literatury na stadionu a v jeho okolí.

5.) Disciplinárně potrestá svoje hráče, který se dopustí projevů rasistického chování.

6.) Ve věci boje proti rasismu postupovat jednotně ve spolupráci s ostatními kluby.

7.) Ve svém úsilí zamezovat rasistickým projevům úzce spolupracovat s Policií ČR.

8.) Odstraňovat okamžitě všechny rasistické nápisy a symboly v prostorách stadionu.

9.) V otázce zaměstnání v rámci klubu zastávat politiku „stejných příležitostí“.

10.) Spolupracovat se všemi organizacemi a uskupeními, jako jsou hráčská asociace, fan kluby, školy, dobrovolné organizace a v neposlední řadě i státní správa, v zájmu zvýšení povědomí o úsilí eliminovat nejrůznější rasistické projevy.

Sport a práva dětí

Pokud chceme své dítě směrovat k budoucí sportovní kariéře, nestačí spoléhat na vliv jeho okolí – na doporučení trenérů, metodiky sportovních organizací, aktuální výsledkovou úroveň a požadavky na daný sport. Rodiče nesou největší odpovědnost za dítě a měli by být dobře informováni, aby dokázali:

• rozpoznat, kdy je vrcholový trénink pro naše dítě únosný a kdy již přesahuje hranice možností
• orientovat se v potřebách, možnostech a legislativních rámcích, které daný sport provázejí
• jaká úskalí nás očekávají při začlenění dítěte do týmu
• jak pracovat sami se sebou, abychom byli dítěti dobrým průvodcem na jeho cestě za kariérou a neohrozili ho svými přehnanými ambicemi.

Úskalí vrcholového sportu pro děti

Děti patří k důležitým přispěvatelům k úspěchu sportu v současné době, a to jak jako diváci tak i vlastní praktickou činností. Již v raném věku si děti začínají hrát a soutěžit i ve sportu. Všeobecně jsou všechny sporty považovány za příznivě přispívající k fyzickému i mentálnímu rozvoji dítěte. Pomáhají dětem učit se pravidlům a respektovat je, podporují rozvoj schopnosti soustředění, učí zodpovědnosti, budují sebedůvěru a mnoho dalších užitečných schopností.

Lidská práva dítěte

Děti jsou lidské bytosti. Proto také požívají základních lidských práv. Toto konstatování se zdá samozřejmé, ale až do r. 1989 byly děti uznávány jen jako pasivní subjekty práva a to na úrovni politické i právní. Lidská práva dětí nebyla komplexně uznávána mezinárodními zákony, a státy nebyly nakloněny požadavku plně přijmout specifiku dětí a adolescentů ve svých legislativách, politice a programech. Děti byly prostě neviditelnou kategorií společnosti vnímanou jako objekt ochrany. Toto zastaralé vnímání role dětí v každodenním životě bylo drasticky zpochybněno Konvencí práv dítěte (dále jen Konvence), což je smlouva o závazných mezinárodních právech, přijatá v r. 1989 ve Spojených Národech a později ratifikovaná mnohými dalšími subjekty a státy.

Práva dětí ve sportovních činnostech

Tak jako každá jiná činnost ve společnosti funguje i sport v uznaném zákonném rámci. Ať již jde o placení členství, budování stadionu, či vyplácení mzdy, všechny akce spojené se sportem musí respektovat zákonná pravidla. Zdá se to samozřejmé, ale ve skutečnosti se sportu dařilo často pohybovat se v jakési mezeře v zákonech. Nahrává tomu fakt, že místní, národní, oblastní a mezinárodní sportovní federace mají svoje vlastní pravidla, administrativu a výbory. V tom není nic pochybného za předpokladu, že tato pravidla jsou definována a uplatňována v souladu s domácím a mezinárodním právem. Tak tomu ale vždy není. V případě dětí to znamená, že práva uznávaná Konvencí musí být brána v potaz všemi partnery ve sportu zúčastněnými: rodiči, trenéry, federacemi a zvláště veřejnými úřady. Tak tomu určitě dnes není. Mnohá práva dětí formulovaná v Konvenci mají přímý vztah k dětem aktivně sportujícím. Jsou to:

• právo nebýt diskriminován (článek 2),
• princip, že nejlepší zájmy dítěte mají být brány v úvahu především (čl.3),
• právo na vhodné vedení a zaměření (čl.5),
• právo vývoje (čl.6),
• právo nebýt oddělován od svých rodičů (čl.9),
• právo, aby mínění dítěte bylo bráno v potaz při všech rozhodnutích, která se dítěte týkají (čl.12),
• svoboda vyjádření a sdružování (čl.l3 a l5),
• ochrana před zneužitím a zanedbáním, jakož i jinými formami násilí (čl.l9),
• právo na zdraví (čl.24),
• právo na výchovu (čl.28 a 29),
• právo na odpočinek, rekreaci, a kulturní činnosti (čl.3l),
• právo být chráněn před ekonomickým vykořisťováním (čl.32)
• právo být chráněn před nezákonnými drogami (čl.33),
• právo být chráněn před sexuálním vykořisťováním (čl.34),
• právo být chráněn před únosem, obchodováním a prodáváním (čl.35),
• právo být chráněn před jinými formami vykořisťování (čl.36),
• právo využívat rehabilitační péči (čl.39).

Podle principu postupného pověřování má hlavní a první zodpovědnost za uplatnění těchto práv nejen stát, ale i sportovní federace. Mnozí rodiče o právech sportujících dětí ani neví, proto se v případě jejich porušení ze strany okolí nesnaží o nápravu, ale odevzdaně přijmou podsouvanou realitu. Např:

Právo dětí na svobodu sdružování

Milióny dětí v celém světě jsou začleněny do organizovaného sportu a soutěží v oficiálních klubech, jimž mají obecně vzato platit členské poplatky. Když talentovaný mladý sportovec chce přestoupit do jiného klubu, původní klub požaduje při uvolnění zaplatit za to, že věnoval své úsilí "vytvoření šampióna". Ale v tomto typu obchodování zájmy a přání mladého sportovce nejsou systematicky respektovány. Existuje mnoho příkladů, kdy mladí sportovci nesměli odejít ze svého klubu do jiného jen proto, že požadovaná částka byla pro nový klub příliš vysoká. V takových případech je porušeno pravidlo čl. 15 Konvence o právu dítěte na svobodu sdružování. V basketbalu a fotbalu bylo předloženo několik případů k soudu v Belgii a Luxemburgu a soudci opakovaně uznali právo dětského sportovce svobodně si vybrat svůj tým.

I mladí sportovci mají své názory

Jeden ze čtyř základních principů Konvence je právo každého dítěte vyjádřit své mínění volně ve všech otázkách, které se týkají dítěte, a tomuto názoru má být dána váha v souladu s věkem a zralostí dítěte. Podle tohoto principu Konvence napadá tradiční postoje, které obvykle nahlížejí na dítě jako pasivní objekt a proto také jeho mínění nebývá bráno vážně v rozhodovacích procesech. Konvence podporuje účast dětí ve všech aspektech jejich života, včetně soutěžního sportu. Správné uplatnění tohoto principu znamená, že Konvence také uznává plně zodpovědnosti, práva a povinnosti rodičů zajistit konzistentním způsobem směr a vedení při cvičení v souladu s rozvíjejícími se kapacitami dítěte jeho práva.

Je důležité, aby vrcholově sportující děti měly zajištěnu svobodu vyjádření svých názorů a aby těmto názorům byla přikládána náležitá váha. Děti, které intenzivně trénují, mají odlišný způsob života v porovnání s nesportujícími nebo běžně sportujícími dětmi - jsou často izolované a oddělené od ostatních dětí. Ve velmi raném věku čelí možnostem různých cest své kariéry a je proto velmi důležité, aby byly zapojeny do rozhodnutí, která se jich týkají. V tomto ohledu je rovněž podstatné, aby dostaly možnost svobodně si získávat, přijímat a sdělovat informace a aby rodiče a sportovní činitelé zajistili přístup dítěte k informacím zaměřeným k podpoře jeho sociální, spirituální a morální pohody i fyzického a mentálního zdraví.

Právo učit se

Vyučování a vrcholový soutěžní sport mnohdy nejdou snadno dohromady - pro mladé sportovce, kteří trénují několik hodin denně. Z toho důvodu jsou ve většině západních zemí speciální školní programy pro vrcholové sportovce, které mají ovšem různou kvalitu. Od r. 1970 byla zřízena rezidenční sportovní střediska. Tato centra byla velmi silně kritizována pro velice slabé učební výsledky studentů, a přes neobyčejně namáhavý tréninkový program pro relativně nízký počet vynikajících sportovců, které "produkují". Podle Konvence jsou státy nuceny učinit základní školu povinnou a dostupnou pro všechny děti bezplatně.

V mnohých sportech však děti přerušují právě již základní školu. Často se pokoušejí pokračovat ve vzdělávání v korespondenčních kurzech, ale toto řešení je často dost iluzorní. Vrcholoví sportovci věnují veškerou svoji energii a koncentraci tréninkovým programům. Jak mohou současně zvládat tlak školy a udržet si přijatelnou úroveň v situaci obtížné i pro většinu ostatních dětí? Vzdělání je však životní právo pro každé dítě. Právo na vzdělání, zejména to základní, by nemělo být rodiči zanedbáno, a stejně tak i trenéry a sportovními federacemi. Je nutné mít na paměti, že s těch dětí, které se zapojují do intenzivních tréninkových programů po celém světě, méně než 5% uspěje a získá velké odměny a lukrativní komerční kontrakty. Ostatních 95% sport neuživí, ač se mu výrazně obětuje a budou muset zvolit jinou životní dráhu. Nemají-li dobré vzdělání, velice rychle se ocitají ve slepé uličce.

Sportovní duch nebo válka?

V průběhu řecké civilizace a od renesance olympijského hnutí na konci 19. století byl sport zprostředkovatelem výrazných obecných hodnot, jako je mír, tolerance, a přátelství. Olympijský ideál, tak, jak je formulován v Olympijské chartě, definuje sport jako ušlechtilou a velkorysou činnost, což nutně neodpovídá realitě. Pro děti může být sport báječným výchovným prostředkem. Je-li vyučován a praktikován adekvátně, může i soutěžní sport dosáhnout výchovných cílů stanovených Konvencí, které požadují, aby byl zaměřen k rozvoji dětské osobnosti, talentu a mentálních i fyzických schopností k jejich plnému potenciálu. Příprava dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti, k rozvoji porozumění, míru, tolerance, rovnosti pohlaví, a přátelství mezi národy, etniky, národnostními a náboženskými skupinami, a osobami původních obyvatel.
Ve všech společnostech jsou dospělí - ať již rodiče, učitelé, politici nebo úředníci - plně zodpovědní za výchovu dětí. Tak je tomu i ve sportu. Ačkoliv soutěžní sport má vždy vítěze a poražené, vždycky se může stát rámcem pro dobrou výchovu, jsou-li respektována práva dítěte stejně dospělými i dětmi. Převládnou-li peníze, doping, podvádění, nacionalismus, zneužití a vykořisťování, nadměrné tlaky, pak je sportovní duch vážně ohrožen.
Sportovní chování není překážkou pro dosažení vrcholu, je však spíše morální barierou pro mnohé deviantní a nezdravé aspekty soutěžního sportu. Mnozí olympijští vítězové jsou uznáváni pro svoji integritu a smysl pro fair play. Avšak ne všichni dospělí vytvářejí prostředí, které podporuje rozvoj sportovního chování mezi mladými sportovci.

Radost a vítězství

Vzhledem k mimořádně pozitivní roli, kterou může sehrát při vývoji dítěte, slouží soutěžní sport jako nástroj uplatnění principů a požadavků stanovených Konvencí pro dohled nad právy dětí. Např. při aktivní inkluzi zranitelných dětí, jako jsou ty s určitými nižšími schopnostmi, nebo děti z chudých oblastí, děti imigrantů, a ostatních minoritních skupin a původních obyvatel.

Sport je všeobecně považován za skvělou činnost pro rozvoj dítěte, jeho schopností a předpokladů. Ne vždy však tyto ušlechtilé cíle jdou ruku v ruce s vítězstvím. Dospělí, ať již rodiče, trenéři či státní anebo sportovní úředníci mají morální i zákonné závazky uplatnit lidská práva dětí zapojených do soutěžního sportu. Vítězství se nemůže stát legitimním cílem tehdy, jestliže zahrnuje jakoukoliv formu zneužívání, násilí nebo vykořisťování.