Arsenál Česká Lípa - FK Neratovice-Byškovice

ceskalipanera 

          

                                                                                                                                      

 

     

 

 V sobotu 26.5. se od 17:00 utkáme se sestupem ohroženým Arsenálem Česká Lípa, čtrnáctým mužstvem tabulky. Ten doposud nasbíral 24 bodů za 7 vítězství, 2 remízi a 17 proher,při skóre 26:55.  Čeká nás tak těžký soupeř, který má ještě šanci na záchranu a o to bude utkání těžší. Naši borci v posledních třech zápasech zabrali a získali po parádní obrátce doma s Brodem, vítězstvím v Úvalech a v minulém kole vítězstvím na pokutové kopy s Hostouní 7 bodů, na které boudou chtít navázat i na Arsenálu.

 

Utkání řídí - p.Míč Vojtěch, Krupka Pavel a Horáček Michal             delegát - p.Urban Jiří

Arsenál vyznává modrobílou a nebo černočervenou barvu dresů

Odjezd k utkání je ve 14:45 ze hřiště

 

FK Neratovice-Byškovice B - SK Vojkovice  2:0 (1:0)

22.kolo 1.B tř. sk.B - NE 20.5.2018 - 17:00     diváků 80

branky -  31' Lemarie, 47' Brabec

sestava - Šteiner - Zeman(72' Lovíšek), Babovák, Stanislav, Malák - Majerech, Drahorád, Žežulka, Ploc(60' Šmejkal) -  Lemarie(67' Pajkrt), Brabec

 

Manažer Jarda Urbánek - Výhra v domácím zápase navíc po zlepšeném výkonu nám přinesla důležité tři body!

Složit na tento zápas sestavu dalo opravdu hodně starostí a ještě 30 minut před jeho výkopem jsme s Petrem žhavili telefony a hledali hráče které budeme moci použít.Z různých důvodů nám totiž postupně odpadlo 8 hráčů kteří si za svůj program zvolili asi pro ně příjemnější zábavu a zřejmě si myslí že se fotbal bude hrát až se bude chtít jim…

Poslední zápasy hrajeme jenom díky pomoci dorostenců když nominaci na zápasy B mužstva řešíme s jejich trenéry a funguje to!

V zápase proti Vojkovicím jich v základní sestavě nastoupilo hned 6 a Šmejkal ještě nastoupil ve druhém poločase!

Zápas se nám oproti minulému ospalému utkání v Tišicích povedl,sestava namíchaná ze zkušených hráčů a pohyblivého mládí nedala hostům prakticky žádnou šanci k zisku aspoň nějakého bodu a hru jsme měli po celý zápas pevně ve své režii.Hosté ohrozili naší branku nejvážněji až v 87. minutě po střele z přímého kopu která skončila vedle naší branky.

My jsme kromě proměněné penalty /Lemarie/ a branky Matouše Brabce ještě nastřelili tyč /Lemarie/ a neproměnili ještě další pěkné šance / Brabec,Stanislav,Lovíšek,Drahorád/ ale přesto se mi toto utkání a námi odvedený výkon hodnotí dobře.

Nechci nikoho chválit zvlášť,protože všichni odvedli spolehlivý a dle mého názoru oproti jiným zápasům nadprůměrný výkon.

Dorostence jsem viděl opět po delší době a můžu říct že všichni výrazně poskočili ve své výkonnosti! Mají natrénováno,takže na hříště přinesou více pohybu a přímočarosti,navíc se nebojí hrát s míčem a zápasy za muže je donutí ještě více použít při v soubojích a hře sílu a tělo.A to platí o všech z nedělního zápasu!

Když k tomu přidám ještě bezchybný výkon Šteinera v brance který spolehlivě posbíral všechny centrované míče a i jeho výkopy a rozehrávky směřovali adresně na naše hráče pak si myslím že by to takto mohlo v oddíle fungovat i dále!

Baví mě a chtěl bych i dál pracovat s lidmi kteří opravdu chtějíí,něco pro to i udělají!

A v neděli jsem to v našem podání opravdu viděl!

Radek Zámečník: Práce s mládeží je jiná, ale baví mě
Po ukončení svého druhého působení v Tišicích plánoval nejméně půlrok bez fotbalu. Vyhlídky na trávení větší porce času s rodinou ale vzaly hned v lednu za své. Na svědomí to měl telefonát od vedení FK Neratovice/Byškovice. Nabídku po delším čase znovu trénovat některou z mládežnických kategorií na místě, kde fotbalově vyrostl od přípravky až po dospělé, Radek Zámečník po poradě se svými nejbližšími přijal. Ani po více než čtvrt roce nelituje.

Jaký byl přechod od mužů v Tišicích ke staršímu dorostu?
Přechod to byl výrazný. Hodně mi pomohli Jirka Brunclík a trenéři z U17, kteří mi ze začátku usnadnili se adaptovat. Práce s mládeží je trochu jiná než s dospělými, ale vždy mě moc bavila a baví.

V čem vidíte hlavní odlišnost?
Mám na tréninku patnáct hráčů, kteří chtějí trénovat.

V Tišicích tomu tak nebylo? Nebo proč je tým na padáka z kraje?
Tišický fotbal doplácí na to, že nemá návaznost z dorostenecké kategorie, a na přestárlé hráče. V dnešní době je hráčů jak šafránu, staří, co byli zvyklí trénovat, už pomalu končí svou kariéru a mladším se moc nechce. Přitom parta a kvalita doplněná o dva až tři hráče není na B třídu, se kterou se pomalu loučí, vůbec špatná. Vše je ale na hráčích a bohužel tréninková úroveň je moc špatná.

Vy sám už jste neviděl šanci Tišice v jarní části zachránit, nebo proč jste se rozhodl skončit?
Na začátku podzimní části jsem po letní přípravě, která byla velice slabá, vedení a hráčům řekl, že pokud se nezlepší tréninková morálka, po podzimu skončím. Nepovedlo se doplnění a tréninková úroveň se nezlepšila, tím pádem i výkony šly dolů. Kdyby to bylo naopak, tak bych z Tišic neodešel, ani kdybychom se zachraňovali. Krom účasti na trénincích jsem tam byl spokojený.

V Neratovicích jste dříve působil jako hráč i trenér. Co se za tu dobu změnilo?

Je to sedmnáct let, takže úplně všechno.

Co říkáte stávající úrovni tamní mládežnické základny?
Jsem v Neratovicích krátkou dobu, ale co jsem poznal, tak je na vysoké úrovni. Je to vidět i podle toho na jakých úrovních hrají žáci i dorosty.

Jaký tým jste „zdědil“ po svých předchůdcích?

U19 je jedna velká parta. Jsou tam velice šikovní hráči. Je vidět, že jsou spolu dlouho, a že s nimi Jarda Langmajer udělal kus dobré práce. Je jen na nich, jak na sobě budou pracovat a poperou se o možnost prosadit se v prvním mužstvu, případně jinde.

Říká se, že dorost je nejproblémovější kategorie. Nemáte třeba problém s tréninkovou morálkou či disciplínou hráčů?
Máte pravdu, že hlavně kluci 17 až 19 let jsou ve věku, kdy toho mají dost. Přípravy na maturity, dojíždění, plnoletost, autoškoly - to všechno je ovlivňuje. Do toho trénink čtyřikrát v týdnu. Mají to náročné, ale fotbal mají rádi. S morálkou ani disciplínou problém nemáme.

V divizi se vám zdá se podařilo navázat na podzimní výborné výsledky. Jak vy sám hodnotíte zhruba polovinu jarní části?
Podle výsledků to vypadá, že jsme navázali na podzimní výsledky, ale pořád je na čem pracovat. Moje představa je více kombinačních prvků, zrychlení hry dopředu a více důrazu v soubojích, aby byli kluci co nejvíce připraveni pro dospělý fotbal.

Nad vaše síly byl až do minulého kola pouze lídr. Co vám v utkání s Libercem chybělo?

První poločas byl z naší strany velice podařený. Hráli jsme aktivně a hlavně proměnili šance. Ve druhém soupeř prostřídal čtyři kvalitní hráče a začala se projevovat jeho kvalita, pozorně jsme bránili a nepouštěli soupeře do šancí. Vše se odehrálo v posledních devíti minutách. Nejdříve byla proti nám nařízena velice přísná penalta a po ní se nám všechno rozpadlo. Hráči cítili křivdu, úplně odpadli a soupeř nás potrestal. Prohrát zápas v devíti minutách je dost tvrdé, ale i takový je fotbal a pro nás další ponaučení.

Vedete nejstarší mládežnickou kategorii. Kolik hráčů po sezoně v dorostu končí? Nebude to znamenat výkonnostní propad?
Po sezoně nás opustí šest hráčů, ale třináct jich zůstane, takže osa kádru bude silná. Přejdou k nám šikovní kluci z U17. Na některé posty hledáme i hráče odjinud. Myslím, že U19 bude opět kvalitní mužstvo.

Jakou budoucnost očekáváte u hráčů, kteří po sezoně končí? Mají na to, aby se prosadili do širšího kádru áčka?

Jak jsem avizoval, je jen na nich, jak přistoupí k tréninkům. Všichni se zapojili do zimní přípravy A mužstva. Pokud makají, šanci určitě dostanou.

Jak probíhá a jak hodnotíte spolupráci se stávajícím trenérem áčka Tomášem Staňkem, případně dalšími trenéry v FK, jejichž řady se neustále rozrůstají?
S trenéry mládeže jsme v kontaktu přes týden a spolupráci si jen pochvaluji. S Tomášem Staňkem každý týden řešíme hráče, kteří půjdou s A-týmem, nebo naopak. Vše šlape, jak má.

PAVEL BUCHA, fotbalový talent z Mělnicka, se dokázal z juniorky prosadit do prvního týmu Slavie:

Jsem šťastný za každou šanci a zkušenost
Praha – V pěti ho rodiče přivedli k fotbalu v Kralupech na Čechii, po dvou letech zamířil do Neratovic, další necelé dvě sezony stačily, aby z největšího klubu mělnického regionu putoval do pražské Slavie. Mezi talenty se v Edenu neztratil. Naopak. Často navlékal dokonce kapitánskou pásku. Pavel Bucha patří ke zlomku fotbalistů, kteří přímo z juniorky nahlédli do prvoligového mužstva. O to větší úspěch, že se tak stalo v době, kdy za Pražany válí esa jako Hušbauer, Škoda, Danny či Stoch. „Je to skvělé. Na podzim, když jsem hrál za juniorku, jsem s tímhle vůbec nepočítal. Ani jsem si to nedokázal představit. Za šanci jsem rád. Být součástí A-týmu Slavie a nastupovat do zápasů první ligy je splnění jednoho z mých snů,“ říká dvacetiletý záložník a nejmladší člen soupisky sešívaných.

Na jaře jste si připsal už čtyři prvoligové starty. Jak jste si je zatím na hřišti užil?
Některé zápasy končily šťastně. Například s Olomoucí. Naskočil jsem sice jen na pár minutek, ale nesmírně jsem si to užil. Vyhráli jsme a atmosféra v Edenu byla neskutečná. Jiné dopadly špatně. Tak to ale holt ve fotbale bývá. Každopádně jsem šťastný za každou šanci a zkušenost. Musím dál tvrdě pracovat, aby šancí bylo více.

Jaké je to být nejmladším členem takového kádru, jakým disponuje český mistr?
Je pěkné, že se mi podařilo dostat až sem. Vím, že se to jen tak někomu nepovede. Vážím si toho, ale nesmím se uspokojit. Na druhou stranu je pro mě jako nejmladšího těžší dostat se do sestavy, nebo „jen“ nominace na zápas. Musím trenéra neustále přesvědčovat, že na to mám a jsem lepší než ostatní. Ale je to pochopitelné. Přece jen se nemůžu srovnávat s hráči jako Danny nebo Pepa Hušbauer, kteří mají obrovskou kvalitu a spoustu zkušeností.

Pozice nejmladšího obvykle obnáší i nějaké povinnosti navíc. Máte to tak?
Ano. Starám se o balóny, nosím pomůcky na trénink.

S kým si v áčku nejvíce rozumíte?
Mohu bavit s kýmkoli, máme výbornou partu. Hodně času trávím a rozumím si s Kubou Jugasem.

Směle můžete mluvit o splnění jednoho ze snů. Jaké jsou ty další?
Mám jich hodně. Říkal bych tomu i moje cíle. Dávám si vždy jeden, maximálně dva na kratší časový úsek. Ty prozrazovat nechci.

Co považujete za stěžejní na cestě do prvního týmu Slavie?
Zažil jsem spoustu trenérů. Za všechny jsem rád, každý mi něco dal. Mám štěstí na skvělé lidi kolem, kteří mi hodně pomáhali a pomáhají. Nejdůležitější jsou rodiče. Udělali pro mě úplně nejvíc – tolik času, peněz, podpory, lásky… Moc dobře si to uvědomuji a chtěl bych jim to jednou vrátit. Bez nich bych v A- týmu Slavie nebyl. Podporu mám od celé rodiny, kamarádů i přítelkyně.

Zbytek už byl na vás, že?
Fotbal jsem vždy miloval. V tom to mám jednodušší. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych skončil, nebo to vzdal, i když to mnohdy bylo těžké. Pak je to o tvrdé práci, sebekritice, disciplíně, pokoře, píli, slušnosti, motivaci, zdraví, sebevědomí, štěstí…

Musel jste i mnohé obětovat.
Samozřejmě. A ještě budu. Ale pokud chci něco dokázat, vím, že je to třeba, a jsem na to připravený. Jde hlavně o čas, který jsem mohl trávit s rodinou nebo kamarády. Ale vůbec nelituji. Myslím, že teď pro mě začíná pravá fotbalová cesta a mohu dokázat velké věci.

Jak vám v kariéře pomohly oba kluby z Mělnicka – Kralupy a Neratovice?
Pomohly hlavně se základy na hřišti. Práci s balonem, zpracování, přihrávku, střelu, a to všechno oběma nohama, vás ve starším věku už těžko někdo naučí. Já tohle trénoval i individuálně. V Neratovicích jsem měl možnost a štěstí hrát na velkém hřišti žákovskou ligu. Hrál jsem i s o tři roky staršími a proti týmům jako Sparta a Slavie. Byla to dobrá škola. Myslím, že právě díky tomu si mě Slavia vybrala. Nevím, jak v Kralupech, ale co mám zprávy od bráchy, v Neratovicích je úroveň stále velice dobrá. V obou klubech navíc fotbal děti bavil.

Mladší bratr kope za dorost v Neratovicích. Jde tedy ve vašich stopách?
Možná ano. Uvidíme, jestli se ještě posune někam výš. Lukáš je velmi dobrý fotbalista. Kdyby se mu povedlo dostat se zrovna do Slavie, bylo by to krásné. Necháme se překvapit. Každopádně na to určitě má.

Jste si fotbalově podobní?
Myslím, že dost, řekl bych až stejní. Oba hrajeme ve středu zálohy. Naopak mimo hřiště jsme v hodně věcech jiní.

Ještě jedna asi důležitá okolnost pro váš fotbalový růst – základní školu jste absolvoval přímo v Edenu…
Na tamní školu jsem začal chodit od páté třídy. Bylo to nezbytné, jinak bych těžko stíhal tréninky, často i v dopoledních hodinách. Měli jsme třídu plnou fotbalistů a hřiště hned za školou. Nebyl žádný problém s uvolňováním. Škola na tohle byla uzpůsobená. V tom jsme to měli jednodušší.

Nyní už se věnujete pouze fotbalu, nebo pokračujete ve studiu?
Už jen naplno fotbalu. Loni jsem úspěšně udělal maturitu, která pro mě byla prioritou. Na podzim jsem ještě chodil na vysokou školu (FTVS). Od nového roku jsem ale v A-týmu. Studium jsem tedy ukončil, stíhal bych to jen těžko. Řekl jsem si, že chci dát absolutně vše do fotbalu, když mám takovou šanci. Fotbal pro mě byl vždy číslo jedna.

Jak trávíte volný čas?
Nejvíce s přítelkyní, kamarády nebo s rodinou. Učím se a stále si snažím zlepšovat angličtinu. Pro zábavu hraji tenis, squash, chodím plavat…

Co byste poradil malým klukům, kteří by vás chtěli následovat?
Aby se fotbalem hlavně bavili. To je nejdůležitější.