Posezoní rozhovor s kapitánem A-týmu Tomášem Chlumeckým
Během devíti let v klubu zažil už několik pokusů o postup z divize do třetí ligy. Úspěšný byl až ten poslední. Služebně nejstarší hráč Tomáš Chlumecký dovedl Neratovice do vytouženého cíle s kapitánskou páskou. „Ve třetí lize to Neratovicím bude slušet,“ je přesvědčený dvaatřicetiletý stoper.
Neratovice ve třetí lize - jak vám to zní?
Tak samozřejmě krásně. Podle mě si Neratovice třetí ligu určitě zaslouží, ať už to je od mládeže po trenéry k přístupu. Jakou práci tady odvádějí. Já jsem tady vlastně nějakých devět let, kdy Neratovice hrály divizi. Myslím si, že většinu těch let jsme se drželi v horních patrech, takže určitě to Neratovicím ve třetí lize bude slušet.
Ty poslední sezony už postupové cíle a ambice byly, ale nevycházelo to. Je to pro vás jako služebně nejstaršího hráče úleva?
Samozřejmě. Je to krásné. Vedení pro to dělalo maximum. Před sezonou přišlo spousta hráčů, které přivedl ve spolupráci s vedením pan Pýcha. Na podzim to nebylo úplně optimální, ztratili jsme dost bodů, ať už doma se Sokolovem, Slaným, Kopaninou, venku jsme prohráli v Ostrově a ještě někde jsme klopýtli. Doma jsme prohráli s Újezdem, který nás přehrál. Pak přišla změna, do konce sezony nějaké zápasy přebral Láďa Kaňka (předseda), tam jsme to nějakou silou urvali. V zimě přišla razantní změna, kdy se vrátil trenér Brunclík. V zimě si to sedlo, měli jsme super soustředění, dobrou přípravu a pak jsme to nakopli a měli jsme neuvěřitelnou šňůru, kdy jsme víceméně všechno vyhráli až na jeden zápas na Újezdě, kde se to nesešlo. Umělka, malé hřiště, nepříjemný soupeř a prohráli jsme tam 1:3.
Byl tedy trenér Brunclík tím zlomem, kterému připisujete, že se jaro takhle vyvedlo?
Já bych určitě nechtěl odsoudit trenéra Janečka, protože ten tady taky odváděl skvělou práci. Nicméně ve fotbale to bohužel chodí tak, že trenér to vždycky odnese jako první. Změna byla pozitivní. Trenér Brunclík, já ho znám, my jsme tady spolu hráli, dal tomu určitý svůj pohled. Přidal se Vašek Žežulka, výborný člověk, který je pojítkem mezi kabinou a trenérem. Prostě si to sedlo. Trenér přidal nějaké svoje věci, kabina si sedla a tím jsme to nastartovali. Impuls tam do týmu byl a teď můžeme říct, že byl pozitivní, protože se to povedlo. Určitě na tom má největší zásluhu.
Pod trenérem Janečkem jako byste místy měli na podzim zataženou ruční brzdu. Čím to?
Neřekl bych, že jsme byli nějak svázaní. Tu předchozí sezonu jsme taky hráli skvěle. Měli jsme sérii jedenácti zápasů, kdy jsme neprohráli. Trenér tu byl v době, kdy se obměnilo 8-9 hráčů ze základu. Sice hráči kvalitní, nadstandardní, ale přišli z jiné soutěže. Na divizi jsou jiné nároky, hraje se to jinak, takže než se s tím seznámili, nebylo to ideální. Projevilo se to v těch výsledcích, kdy si to nesedlo. V zimě to byl zlomový bod, kdy si to sedlo úplně a pak jsme měli krásnou sérii.
Nesvazovalo vás, že jste byli bráni od začátku za favorita, který by měl postup potvrdit?
Samozřejmě, když musíte, tlak na vás je větší. Psychika v tom hrála roli. Nicméně kvalita tady byla. Bylo to o tom, abychom se naučili na hřišti spolupráci nebo automatismy, aby si kluci na sebe víc zvykli. Projevilo se to až teď na jaře. Když přišli kluci v létě, nebyl na to prostor jako v zimě, protože zimní příprava je delší. Pracovalo se s tím dobře a teď na jaře se to projevilo. Psychika hraje velkou roli, ale my jsme byli nastaveni tak, že musíme každý zápas zvládnout. Poprali jsme se s tím a pak vyhrávali.
Pokud byste na jaře ztratili o jeden zápas víc, nemuselo to už dopadnout. To muselo být rovněž náročné na psychiku, že?
Přesně tak. Pomohlo nám ale, že Meteor v prvních pěti kolech dvakrát prohrál, takže z devíti bodů byly tři body. Prohráli ještě jednou. Dlouhou dobu jsme se doháněli, byli jsme bodově stejně. Důležité bylo, že předposlední kolo prohráli v Hřebči 1:2 a my jsme zvládli těžký zápas se Štětím 3:2. Do posledního kola jsme šli s tím, že nám stačí bod. Kdyby Meteor pořád vyhrával, bylo by to pro nás psychicky těžší, kdybychom věděli, že vyhráváme, Meteor taky a že je nám to k ničemu. Pomohlo nám, že Meteor začal klopýtat.
Věřili jste vůbec výsledku z Hřebče v předposledním kole? Zdál se senzační.
Jo, samozřejmě. V divizi je každý zápas těžký. Je jedno, jestli tým je poslední, nebo v první pětce. Hřebeč se zachraňovala a Meteor prohrál v Březové, která se taky zachraňovala. Zápasy venkovní jsou těžké. Meteor byl mírný favorit, ale že by to bylo jasné, to ne. Tušili jsme, že tam můžou ztratit, protože Hřebeč se zachraňovala. Je dobře pro nás, že to zvládla. V 80. minutě z penalty dali vítězný gól.
Ale u vás týden předtím vybouchla…
Ano, u nás vybouchla. My jsme doma tentokrát byli silní. Pomohl nám dobrý vstup. V 31. minutě to bylo 3:0, takže víceméně po zápase a tým odešel fyzicky i psychicky, takže nakonec to bylo 7:0. Hezký výsledek, ale kdybychom nějaké šance neproměnili, výsledek by mohl být jiný.
Už jste zmínil Újezd, to byl výjimečný zápas na jaře, tam vám bylo asi nejhůř. Jak jste to brali po zápase – facka, která vás nastartuje, nebo se dostavila panika?
Ne, panika určitě ne. Vyříkali jsme si to, kde byl problém. Tam se nesešlo víc věcí. Bylo vedro, umělka, soupeř nepříjemný, malé hřiště, soubojové. V druhé minutě standardka, hned jsme dostali gól. Herně jsme byli lepší, ale Újezd z minima vytěžil maximum. Největší ztráta bylo zranění Ládi Vopata, který měl problémy s kolenem a obnovil si to tam. Nemrzela nás ani tak prohra, protože v tu dobu jsme byli bodově stejně s Meteorem, ale zranění byla největší ztráta. A červená karta pro Mácu, který stál dva zápasy. Byl to zápas, kde se nic nesešlo a všechno bylo proti nám. Bohužel jsme to ztratili.
Pojďme k příjemnějším věcem. Jak probíhaly oslavy postupu?
Oslavy jsme si užili náramně, protože to se podaří jednou dvakrát za fotbalovou kariéru, někomu ani jednou. Oslavy parádní, ale hráli jsme v neděli. Pozitivum bylo, že zápas v Praze, kde jsme hráli jediní, měl krásnou kulisu, nádherný zápas, hodně diváků. Oslavy byly skvělé, ale nijak extra přehnané, protože většina kluků šla v pondělí do práce.
