Brankař Malík: Nad neratovickou nabídkou jsem neváhal

 MalikNeratovice /ROZHOVOR/ - Ve třetím jarním utkání dostala příležitost jediná zcela nová posila, která v zimní přestávce doplnila kádr divizních Neratovic. Dvaadvacetiletý brankář Adam Malík odchytal utkání v Souši, kde ho domácí překonali v základní hrací době pouze jednou z penalty. V rozstřelu o druhý bod byl o něco úspěšnější jeho protějšek.

„Zápas v Souši pro mě byl velkou příležitostí zabojovat o post jedničky a velkým úkolem pomoci tymu k prvním jarním bodům,“ řekl na úvod rozhovoru odchovanec Mladé Boleslavi.

Čekal jste, že už dostanete šanci v základní sestavě?
Budu upřímný - věřil jsem v to a měl takové tušení, že trenér udělá změnu po dvou výsledkových nezdarech. Ale o tom, že budu chytat proti Souši, jsem se dozvěděl až v kabině před zápasem.

Co jste na to říkal?
Byl jsem nesmírně rád. Přece jen jsem poslední mistrovské utkání chytal před necelými čtyřmi měsíci, a to ještě v dresu Motorletu. Čekání na další mistrovské utkání bylo vážně dlouhé.

Domácí vás překonali pouze z penalty. Tomu se asi dalo těžko zabránit, že?
Penalta je trošku sázka doloterie. Mrzí mě, že jsem se na poslední chvíli rozhodl skočit po své pravé ruce, protože penaltový střelec koukal po mé levé. Řekl jsem si, že mě bude chtít obelstít, ale asi až tak šibalský záměr neměl.

Na jaře se týmu zatím nedaří. Proč?
Zatím se výsledkově nedařilo. Věřím, že jsme si výsledkovou smůlu vybrali až do konce sezony. Herně jsme ve všech třech zápasech soupeře převyšovali. Jen nás trápilo neproměňování šancí a nedisciplinovanost. Když tohle do dalších zápasů napravíme, jsem přesvědčený, že to s námi bude mít každý soupeř těžké.

Podepisují se porážky nějak na náladě v mužstvu?
Myslím, že každý nerad prohrává, ale snažíme se jít zápas od zápasu, soustředit se na sebe a nekoukat na ostatní. Musím říct, že v Neratovicích všem členům realizačního týmu včetně vedení záleží na tom, abychom hráli pohledný fotbal, který nás všechny bude bavit. Bez nějakého velkého tlaku, který v důležitých momentech svazuje, jak jsem měl možnost zažít v předešlých divizních štacích, kde jsem hrál o postup i sestup.

Jak došlo na vaše angažmá v Neratovicích?
Po roce jsem na vlastní žádost ukončil působení v Motorletu. Následně jsem nastoupil do přípravy v Tatranu Rakovník, kde jsem absolvoval měsíc a půl kondičně zaměřené přípravy pod trenérem Koutenským. Určitě z ní budu profitovat celou jarní část. Ale dojíždění z Prahy do Rakovníka po celodenní pracovní náplni nebylo nic příjemného. Bál jsem se, že by to nebylo dlouhodobě snesitelné. Během přípravy jsem dostal více divizních nabídek, ale ta z Neratovic mi byla nejvíce sympatická. I když to bylo na poslední chvíli a já věděl, že zase budu muset bojovat o místo, neváhal jsem a šel do toho. Měl jsem hlavně velmi dobrý pocit z jednání trenéra.

Proč jste nechtěl pokračovat za Motorlet?
První půl rok jsem nastupoval jen za B-tým a za A-tým chodil krýt Foferkovi záda. S béčkem jsme vyhráli pražský přebor a s áčkem skončili bod od postupu do ČFL. Druhý půlrok se mnou už bylo počítáno i v A-týmu, ale odchytal jsem méně zápasů, než mi bylo přislíbeno. Proto jsem šel zkusit štěstí jinam. Doufám tedy, že po tom všem budou Neratovice tím pravým místem, kde budu moci strávit větší část svého fotbalového života.

Středeční zápas s Rakovníkem pro vás asi bude poněkud zvláštní, když jste tam absolvoval přípravu…
Tatran po oku sleduji a doufám, že se jim podaří zachránit. Co jsem měl možnost vidět na videu proti Kladnu, nehráli vůbec špatný zápas. Když budou hrát takhle, dokáží potrápit kohokoli z tabulky. Proto je potřeba tento zápas nepodcenit a dojít si pro vítězství. Od kluků z Rakovníku už proběhlo nějaké hecování, takže doufám, že z utkání vyjdeme vítězně.

Zpět k Neratovicím. Znal jste se s někým z týmu už předtím?
Osobně jsem se znal pouze s Martinem Škareckým ještě ze svého působení v boleslavské juniorce. Hrál za Benátky, které byly v té době boleslavskou farmou. Ostatní kluky jsem musel poznat, nebo jsme postupně přišli na nějaké společné kamarády.

Jak jste si padl do oka s brankářským kolegou Radimem Švejdou?
Myslím si, že spolu vycházíme. Oba jsme mladí a máme k sobě blízko. Rivalita mezi námi bezpochyby je a bude, ale řekl bych, že vždycky ta zdravá, která je potřeba k tomu, aby se člověk zlepšoval a posouval dál.

Co říkáte celkově na prostředí neratovického klubu po těch pár měsících?
S prostředím jsem opravdu spokojený. Lidé kolem neratovického fotbalu jsou milí a usměvaví, což mi vyhovuje, protože já se směju hodně. Co se týká zázemí, upřímně jsem rád, že už trénujeme na trávě, která je v Neratovicích opravdu nadstandardní, a to se ještě vzpamatovává z dlouhé zimy. Trénování na umělé trávě mě ničilo.

Jakými kluby už jste ve své kariéře prošel?
Jsem odchovancem FKMladá Boleslav, kde jsem se vydal ve stopách svého otce, který tam působil ve druhé lize. Myslím, že nebyl úplně nadšený, když jsem začal chytat. Odrazoval mě od toho, ale já byl vždycky tvrdohlavý. V Boleslavi jsem působil až do juniorky. První divizní zkušenost jsem okusil v Suchdolu. Po jeho konci (finanční důvody) jsem putoval zpět do Boleslavi, kde jsem trénoval s juniorským týmem. Jelikož za juniorku chodili brankáři A-týmu a byl tam velký přetlak, jezdil jsem za zápasovým vytížením do Horek. Poté přišlo stěhování do Prahy a roční angažmá v Motorletu.

Co považujete za svůj dosud největší fotbalový úspěch?
Úspěchů bylo celkem dost hlavně v mládežnických kategoriích v Boleslavi v podobě vyhraných pohárů a získaných titulů. Poslední titul byl ten zmiňovaný s béčkem Motorletu. Ale doposud mým největším úspěchem byla radost a uznání mého táty, když jsem vychytal penalty v divizním zápase za Suchdol. Jeho reakce a slova bezprostředně po zápase mi v hlavě zůstala doteď.

Určitě máte jako mladý a nadějný brankář nějaké sny. Prozradíte?
Samozřejmě. Bez snů a cílů se sport dá dělat těžko. Odmala bylo mým snem být úspěšnější než můj otec, ale to bude asi těžký oříšek, když to teď vidím střízlivýma očima. Táta za svoji kariéru nastoupil do zápasu ve všech soutěžích kromě té nejnižší a nejvyšší. Dokonce i ve všech dokázal postoupit a získat titul. Vyhrál i druhou ligu ještě v dresu Čáslavi, ale možnost hrát v první lize v té době prodala Slovácku. Ale přeci jen to je můj sen, takže se ho nevzdávám a zkusím ho atakovat třeba i nějakým startem v té druhé lize.

A cíle s Neratovicemi?
Tím krátkodobým rozhodně dosáhnout postu jedničky a dlouhodobějším postup do ČFL.

Co děláte, když zrovna nestojíte mezi tyčemi?
Nejvíce času trávím v práci, ve které jsem se vážně profesně našel. Pracuji jako obchodní zástupce. Mojí pracovní náplní je sjednávání spolupráce v různých sportovních centrech, muzeích, zoologických zahradách, aquaparcích a podobně. Jedná se tedy o různorodou a zajímavou práci.

A volný čas?
Ten jde ruku v ruce s prací. Rád tato zařízení navštěvuji, ať už fitness či ranní kruhový trénink. Samozřejmě nedám dopustit na relax v podobě wellness a sauny. Zbytek volného času nejraději investuji do rodiny a přátel. Přes všechny povinnosti musí být vždycky čas zajít na večeři s rodinou, nebo na jedno pivko s přáteli.

Zdroj - Mělnický denik